Soudobá artificiální hudba objevila obrovské množství nových zvuků a speciálních technik hry na hudební nástroje. Náš projekt hledá propojení mezi tímto zvukovým bohatstvím a hudbou minulosti. Použití cembala (spinetu) napovídá, že hlavním zdrojem inspirace je především baroko ‒ přetavené do hudby o 3. století pozdější.

18. listopadu 2024 jsme na YouTube vydali nahrávku tří skladeb s preparovaným klavírem. Efektní cembalo s mnoha efekty ve Třech preludiích. Propojení barokních textů se soudobou hudbou v Pěti zpěvech. A do třetice „malování soudobou hudbou“ v experimentální skladbě Sedm obrazů.

Projekt Preparovaný klavír volně navazuje na nyní odložený projekt kočovné opery Psí srdce, ze kterého jsme převzali část uměleckého týmu. Vedoucím nové umělecké akce je skladatel a ředitel Portedo o.p.s. Robert Mimra. Cílem tohoto projektu je prozkoumat možnosti preparovaného klavíru v kombinaci s cembalem, bicími a dalšími nástroji i zpěvem.

Klavírní preparace bude mít čtyři úrovně: 1. koncertní křídlo hrané na klávesy v kombinaci s hrou na struny a údery do desky. 2. standardní klavír se strunami preparovanými šrouby, vruty, izolačními páskami, gumou a dalšími materiály. 3. totálně preparovaný klavír, ke kterému najdete níže nahrávky tří skladeb i podrobnější popis sestavy totálně preparovaného klavíru s cembalem a bicími nástroji. 4. pizzicato klavír, což je pancéřový rám klavíru osazený harfovými strunami.

V referenčních skladbách jsme někde využili vícestopou hru – tj. živé hraní doplněné předem nahranými stopami. Ve dvou větách jsou použity také elektronické zvuky, ale to se ukázalo jako slepá ulička. Nekonečné možnosti nových technologií (samplery, aranžéry, efekty, mixy atd.) rozmělní již tak bohatý zvuk preparovaného klavíru, netradičních zvuků cembala a bicích.

K lidské podstatě patří od nepaměti hledání nových zvuků. Pokud jde o klávesové nástroje, tak již v 15. století Leonardo da Vinci navrhl svou violu organista (v moderní cembalové verzi zde). Hammerklavíry na konci 18. století obsahovaly různá dusítka ‒ una corda, loutnový a cembalový rejstřík, dokonce fagotový pedál, což bylo umístění papíru nebo hedvábí na basové struny (sic!). Na konci 18. století se stavěly klavíry s tzv. janičárskými efekty s až šesti pedály. Jemné zvukové odstíny umožňoval pedál una-due-tre corde (to využíval např. L. v. Beethoven ‒ v Sonátě op. 106 je pokyn „poco a poco due ed allora tutte le corde“). V roce 1844 k sustain a una corda pedálu přibyl sostenuto pedál představený na francouzské průmyslové výstavě. Zajímavé jsou experimenty Johannese Pohlmanna s užitím žaluzií, tedy mechanismu na zvednutí a spuštění víka klavíru. V 1. pol. 19. století se používala pedálová pianina ‒ pro tento nástroj napsal R. Schumann Šest studií ve formě kánonu (6 Studien in kanonischer form, op. 56).

Set "Preparovaný klavír 1.0"

Set "Preparovaný klavír 2.0"

Hra smyčcem na strunu klavíru

Hra obráceným smyčcem na elektrické housle

Klavír ve 20. století už byl unifikovaný. Skladatelé a klavíristé si však našli osobité způsoby hry. Podle legendy v roce 1913 vložil Eric Satie list papíru mezi struny klavíru při premiéře své Le piège de Méduse. Percy Grainger jako první zapsal do partitury údery paličkou do strun klavíru (suita In a Nutshell, 1916). Maurice Ravel užil speciální luthéal mechanismus v klavírní skladby Cikán (Tzigane, 1924) a v opeře Dítě a kouzla (L'enfant et les sortilèges, 1925). Ve stejné době Henry Cowell experimentoval s hrou uvnitř klavíru např. ve skladbách Aeolian Harp a Banshee. Nejznámějším propagátorem preparovaného klavíru byl John Cage, mimochodem žák Henryho Cowella. V roce 1940 premiéroval svoji skladbu Bacchanale, kde poprvé použil izolační pásku, šrouby a vruty vložené mezi struny klavíru. Tyto radikální úpravy zvuku klavíru postupně rozvinul do propracovaného systému. Jiný zvukový svět nabídl George Crumb, který experimentoval s hrou na struny klavíru, vkládáním lehkého řetízku na basové struny a dalšími jemnými efekty (požadoval proto amplifikaci). Naopak zcela brutální přístup zvolili členové sdružení Fluxus, kteří v 60. letech veřejně rozbili a po částech vydražili koncertní křídlo.

Na klasiky preparovaného klavíru ‒ Cage a Crumba ‒ navázali další skladatelé. Například desetičlenný soubor The Bowed Piano Ensemble, založený Stephenem Scottem – hráči hojně využívali žíně a další materiály pro smyčcové rozeznívání klavírních strun + mnoho perkusivních efektů na různých částech klavíru. Sofia Gubajdulina v roce 1993 publikovala skladbu Der Seiltänzer, kde je využita hra skleničkou na struny klavíru. Z posledních let zmiňme mladého skladatele Sebastiana Suarez-Solise, který experimentuje s preparovaným cembalem. Seznam skladeb pro preparovaný klavír je však mnohem obsáhlejší, včetně teoretických prací na toto téma.

Jak se klavír stal preparovaným

Experimenty s klavírem: Henry Cowell a John Cage

George Crumb: Makrokosmos

Stephen Scott představuje smyčcový klavír

Pokud je nám známo, tak snad s výjimkou youtubera Mattiase Kranze hráči a skladatelé vždy pracují s kompletním moderním klavírem, případně cembalem. Limitem je tedy kovový rám vložený do dřevěného těla klavíru, který je navíc u různých výrobců klavírů konstruován různě. Omezení přináší také minimálně 220 strun uložených těsně vedle sebe. Projektem Preparovaný klavír se pokusíme osvobodit klavírní struny odstraněním klaviatury i mechaniky. Redukovali jsme také počet strun na 75 + 20 diskantových strun pro případné mikrointervalové efekty. Nižší počet přehledněji řazených strun umožňuje dramaticky rychlejší pizzicato hru, využití akordových paliček (např. 1 palička na 3 struny akordu současně), pohodlnou hru dalšími typy paliček apod. Netlumené struny zároveň slouží jako rezonátory. Součástí celého setu je velký pětioktávový spinet typu Silbermann a sada bicích nástrojů částečně ovládaná pedály. Cembalo se využívá klasicky (hrou na klávesy) a občas hrou pizzicato, flaggeoletů a v jedné větě též užití lehkého kovového řetízku vloženého na struny cembala ‒ v klavírní verzi oblíbený efekt G. Crumba.

Pro tento set, další nástroje a zpěv vzniká šest referenčních skladeb. Tři preludia a Sedm obrazů vám nabízíme ve videozáznamu. Pět zpěvů je kompletní v přiložené partituře + audio nahrávka 3 částí (z toho jedna i s videem). Částečně hotových je Šest tanců, ke kterým bude přidána 4větá suita – obě tyto skladby jsou koncipovány jako hudební složka taneční performance. Poslední skladba tohoto cyklu bude Toccata pro zpěv, housle, harfu, kytaru a preparovaný klavír s cembalem a bicími nástroji. Šest skladeb je v rozsahu celovečerního koncertu, kdy počítáme s ozvučením pro vyrovnání výrazně zvukově rozdílných nástrojů. Amplifikace umožní také reprodukci předem nahraných stop.

Během prosince zde zveřejníme reportáž z nahrávání.

Úder do kovového plátu

Skleničky (4. věta ze Sedmi obrazů)

Nabízíme Vám tři referenční skladby projektu. Ve Třech preludiích jsme testovali možnosti sólového preparovaného klavíru, cembala, bicích nástrojů a limity jednoho hráče. Sedm obrazů je určeno pro tři hráče, kteří ovládají hru na housle, cembalo, preparovaný klavír, rytmické i melodické bicí, skleničky a hudební pilu. Z Pěti zpěvů pro soprán, preparovaný klavír, cembalo, keyboard a bicí vám nabízíme tři věty v nahrávce a vše v partituře. Informace o interpretech najdete zde.